Litina s vysokým obsahem chromia má špatné odlévací vlastnosti; Má nízkou tepelnou vodivost, špatnou plasticitu a velkou rychlost smrštění. Má také vysokou tendenci k praskání horkých a studených. V procesu lití musí být charakteristiky oceli i železa zváženy společně, se zvláštním důrazem na problém sekundárního chlazení při odlévání. Principy jsou stejné jako principy pro ocelové části (pomocí stoupaček a chladicích žehliček a po zásadě sekvenčního tuhnutí). Vzhledem k vysokému obsahu chromia ve slitině má tendenci tvořit film na povrchu roztaveného železa, takže se zdá, že tekutost je špatná, ale ve skutečnosti je jeho proudění dobré.
Forma by měla s výhodou používat křemičitý písek s vysokou pevností a dobrou propustností, jako je například vodní sklo. Povlak by měl být vyroben smícháním prášku s vysokým rozpočtem nebo hořčíkovým práškem s alkoholem, aby bylo dosaženo vysokého refrakterního stupně. Kromě toho se pro získání jemné struktury a dobré kvality povrchu široce používá kovové odlévání, když tvar lití není příliš složitý.
Shrinkáž vysoce chromiové litiny je podobné jako u lité oceli a jeho lineární rychlost smrštění lze vypočítat na 1,8% až 2%. Při tvorbě pískové formy lze velikost stoupačky vypočítat podle specifikací pro uhlíkovou ocel, zatímco hradlový systém by měl být vypočítán na základě šedé litiny, přičemž každá plocha průřezu se zvýšila o 20% na 30%. Při výběru stoupaček a bran je třeba zvážit dva aspekty: Nejprve zajistit kvalitu pracovní části (oblast, kde bude použita); Za druhé, maximalizace výnosu hotového produktu.
Protože stoupač odlitku s vysokým chromem není snadné odstranit, je vhodné při modelování používat boční stoupačku nebo snadno řezat stoupačku ve formě stoupačky.
Při navrhování procesů odlévání pro konkrétní části je důležité zabránit tomu, aby odlitky prožívaly omezené smrštění, aby se zabránilo praskání. Navíc, pokud je teplota po nalití příliš vysoká, může snadno způsobit praskání v odlitcích. Proces pomalého chlazení pod 540 stupňů je nezbytný pro zajištění toho, aby odlitky dostatečně ochladily ve formě, než je odstraní z krabice pro čištění písku, nebo pokud jsou nejprve odstraněny, měly by být nashromážděny dohromady (odlitky, systém hradlování atd.) A ponechání se pomalu vychladnout suchým pískem kolem nich. Prostředí kolem krabice musí zůstat suché a bez vlhkosti; Jinak to může snadno vést k prasklinám v odlitcích.
Teplota nalévání by měla být nízká, což pomáhá zdokonalovat dendritické a eutektické struktury a zabraňuje nadměrnému smrštění a adhezi povrchového písku způsobené nadměrně vysokými teplotami. Teplota nalévání je obecně asi o 55 stupňů vyšší než linie Liquidus (1290 ~ 1350 stupňů). U lehčích a menších částí je obvykle kontrolován při 1380 ~ 1420 stupňů, zatímco u silnějších částí s tloušťkou stěny přes 100 mm je ovládán při 1350 ~ 1400 stupňů.